Zásady darování: co zavazuje evropského nákupčího a kde dar přestává být darem

V celé EU neexistuje limit hodnoty firemního dárku. Existuje místo toho: francouzská povinnost mít písemné zásady, britský trestný čin, který dopadá na společnost založenou kdekoli, pokud část jejího podnikání probíhá ve Spojeném království, a německý trestní zákoník bez jakékoli peněžní spodní hranice. Zásady postavené kolem částky odpovídají na jedinou otázku, kterou žádný z těchto zákonů neklade.

Číslo, které není právem, a dvě, která jím jsou

Žádný unijní předpis nestanoví peněžní strop toho, co může firma darovat. Nejnovější trestněprávní nástroj EU se k tomu přibližuje nejvíc, ale odmítá: „nedovolenou výhodu“ nedefinuje a jediná indicie ohledně drobných darů je v bodě odůvodnění, že výhoda není nedovolená „v případech minimálních dárků nebo dárků velmi nízké hodnoty“ (European Parliament and Council, 2026). Bod odůvodnění vede soud při výkladu textu; není to obrana, které by se firma mohla dovolávat.

Částky 50 a 150 EUR, které kolují, jsou skutečné a obě se týkají příjemce. Pokyny Komise pro její vlastní zaměstnance presumují povolení do 50 EUR, mezi 50 a 150 EUR vyžadují výslovné povolení a nad 150 EUR povolení odmítají (European Commission, 2012), a to při výchozím postoji odmítnutí; práh není licencí k hromadění dárků pod ním. Komisaři mají vlastní strop 150 EUR, nad nímž se dar odevzdá a veřejně zaeviduje (European Commission, 2018).

Britský trestný čin, který následuje pobočku

Section 7 zákona Bribery Act 2010 činí obchodní organizaci trestně odpovědnou za to, že nezabránila úplatkářství ze strany osoby s ní spojené (což je širší okruh než její vlastní zaměstnanci), s možností obrany, pokud dokáže „prokázat, že C měla zavedeny přiměřené postupy určené k tomu, aby osoby spojené s C takové jednání nevykonávaly“ (legislation.gov.uk, 2010). Právě dosah evropští nákupčí přehlížejí: zahrnuje „jakoukoli jinou právnickou osobu (bez ohledu na místo založení), která provozuje podnikání nebo jeho část na kterékoli části území Spojeného království“ (legislation.gov.uk, 2010). Litevská nebo německá společnost s britskou pobočkou do něj spadá a obrana je převrácené důkazní břemeno: postupy je nutné prokázat, tedy musí být datované, školené a monitorované.

Zákonné pokyny žádnou částku nestanoví; označují řádnou (bona fide) pohostinnost a propagační výdaje za „zavedenou a důležitou součást podnikání“, zatímco „čím nákladnější je pohoštění nebo čím vyšší výdaj“, tím silnější je závěr o úmyslu ovlivnit (UK Ministry of Justice, 2011). Tato pasáž se týká uplácení zahraničního veřejného činitele a jde o politiku, nikoli o bezpečný přístav; její výzvou je, aby si organizace stanovily vlastní standardy.

Francie činí povinností samotné zavedení zásad

Článek 17 zákona Loi Sapin II ukládá president, directeur general nebo gerant společnosti s nejméně 500 zaměstnanci (nebo ve skupině, jejíž mateřská společnost sídlí ve Francii a jejíž počet zaměstnanců činí nejméně 500) a s obratem nebo konsolidovaným obratem nad 100 milionů EUR zavést osm opatření, z nichž první je kodex chování, který definuje a ilustruje zakázané jednání (Legifrance, 2016). Musí být splněny oba prahy a povinnost leží na jmenovaných funkcionářích: nad touto velikostí už zásady o darech nejsou dobrou praxí, ale zákonem.

Kodex musí být zahrnut do vnitřního řádu společnosti (reglement interieur), čímž prochází postupem projednání se zástupci zaměstnanců podle Code du travail: francouzské zásady o darech nelze jednoduše rozeslat e-mailem. Sankční komise protikorupční agentury může nařídit úpravu postupů a uložit právnické osobě pokutu až 1 000 000 EUR a funkcionářům až 200 000 EUR (Legifrance, 2016).

Německo nestanoví žádnou spodní hranici a jeho 50 EUR je daňové pravidlo

Section 333 odst. 1 Strafgesetzbuch kriminalizuje nabídnutí, slíbení nebo poskytnutí jakékoli výhody veřejnému činiteli za výkon jeho povinností a žádná částka v něm nefiguruje. Nabízí místo toho procesní východisko: čin není trestný, pokud příslušný orgán příjemce přijetí předem schválil nebo je schválí při okamžitém oznámení (gesetze-im-internet.de, 2026). Pro německého příjemce z veřejného sektoru je kontrolním mechanismem toto schválení, nikoli pásmo hodnoty.

Section 299 odst. 2 se týká poskytnutí výhody zaměstnanci nebo zástupci podniku, opět bez prahu (gesetze-im-internet.de, 2026). Od roku 2015 má druhou větev: výhodu poskytnutou za to, že zaměstnanec jedná v rozporu se svými povinnostmi vůči vlastnímu zaměstnavateli. Vlastní pravidla příjemce jsou tak součástí trestněprávního perimetru: dar, který byl povinen odmítnout nebo oznámit, může založit porušení povinnosti, což je nejlepší důvod zeptat se protistrany, co její zásady dovolují.

Německých 50 EUR je v zákoně o dani z příjmů: dary osobám, které nejsou zaměstnanci, jsou odečitatelné pouze tehdy, pokud vše, co bylo danému příjemci v hospodářském roce darováno, stojí celkem nejvýše 50 EUR (gesetze-im-internet.de, 2026). Jde o test pořizovací ceny, na příjemce a rok, nikoli na jednotlivý dar. Překročení stojí odpočet; zůstat pod hranicí není obranou podle žádného z výše uvedených ustanovení. Zápisník VINGA Marlow GRS leží pod každou hranicí, kterou kdo kdy stanovil, a proto se otázka zásad při této ceně zřídka objeví.

Zakázky, vyloučení a směrnice, která je nyní v platnosti

Ve veřejných zakázkách EU povinnost předcházet střetu zájmů není vaše. Článek 24 směrnice 2014/24/EU ukládá členským státům zajistit, aby zadavatelé předcházeli střetům zájmů, odhalovali je a napravovali, a zahrnuje jakýkoli zájem jejich zaměstnanců, „který by mohl být vnímán jako ohrožení jejich nestrannosti a nezávislosti“ (EUR-Lex, 2014). Dodavatel není adresátem, ale následek dopadá na něj: čl. 57 odst. 1 písm. b) vyžaduje vyloučení hospodářského subjektu odsouzeného pravomocným rozsudkem za korupci a čl. 57 odst. 4 písm. e) je umožňuje tam, kde střet zájmů podle článku 24 nelze napravit méně invazivními opatřeními. Pokud délku vyloučení nestanovil sám pravomocný rozsudek, směrnice ji omezuje na pět let od odsouzení u povinných důvodů a na tři roky od příslušné události u fakultativních důvodů, jako je nenapravený střet zájmů. K prohře v zakázce stačí pouhé vnímání, a proto je pravidlem v době, kdy zakázka běží, nedarovat nic, ani sadu per VINGA Baltimore RCS s přiloženou kartičkou.

Směrnice EU proti korupci už není návrhem. Směrnice (EU) 2026/1021 byla zveřejněna 11. května 2026 a platí od 1. června 2026; členské státy ji musí provést do 1. června 2028 a povinnosti podle čl. 20 odst. 5 a článku 21 do 1. června 2029 (EUR-Lex, 2026). Zavazuje členské státy a firem se dotýká prostřednictvím vnitrostátního práva. Dvě části stojí za přečtení už nyní: aktivní úplatkářství v soukromém sektoru a odpovědnost právnických osob v případě, kdy trestný čin umožnilo selhání dohledu osoby ve vedoucím postavení. Dánsko se neúčastní.

O čem musí zásady rozhodnout

Použitelné zásady jsou čtyři rozhodnutí, nikoli číslo. Kdo schvaluje, s úrovní, nad kterou věc míří k někomu vyššímu, a s tvrdou zarážkou pro veřejné činitele a probíhající zakázková řízení. Co se eviduje: příjemce, zaměstnavatel, příležitost, náklady, schvalovatel a datum, tak aby to mohl přečíst auditor. Co je nepřijatelné při jakékoli hodnotě: hotovost nebo cokoli, co se jí podobá, cokoli veřejnému činiteli bez písemného souhlasu jeho orgánu, cokoli v průběhu zakázkového řízení, cokoli mimo účetnictví. A jak se nakládá s vlastními pravidly příjemce: zeptejte se písemně před přípravou grafiky a odmítnutí přijměte bez vyjednávání.

Protistrany si taková pravidla udržují z důvodů nad rámec práva: průzkum Eurobarometru z roku 2025, který cituje Parlament, zjistil, že mezi Evropany 69 % věří, že korupce je ve své zemi rozšířená, a 66 % si myslí, že případy na vysoké úrovni nejsou dostatečně stíhány (European Parliament, 2026). To je názor na korupci obecně, nikoli měřítko praxe darování, a jediná celounijní otázka průzkumu, která se ptá, kde se dar stává úplatkem, se týká veřejných činitelů. Konferenční dávka zápisníků z kamenného papíru a jedna věc zaslaná nákupčímu uprostřed vyjednávání jsou odlišné otázky; tou druhou se zabývá náš článek o dárcích pro klienty a vztazích B2B.

Smyslem zásad není strach z trestního stíhání. Jde o to, aby account manager v Lyonu mohl v dané chvíli rozhodnout, že zápisník za 20 EUR pro devítiletého zákazníka je v pořádku, aniž by psal právníkům. Zveřejněný práh, jmenovaný schvalovatel a evidence to zajistí; číslo z blogu ne, včetně toho našeho. Většina toho, co je v katalogu, leží pod každou hranicí, kterou kdo kdy stanovil, a to je ta snadná polovina. Znění, evidence a vlastní pravidla příjemce jsou polovina, kterou vám nikdo prodat nemůže, a stojí za hodinu s tím, kdo ve vaší firmě vlastní etický kodex, ještě před prosincem. Kontaktujte nás, pokud chcete ocenit samotné dárky.